Tvořím, tedy jsem
Lenka kreslí, Ivana píše: Tvořiví se rodíme. Je nám vlastní svět představivosti a neomezených možností. V dětství je to náš druhý domov. V dospělosti je to pro mnohé bohužel už jen dávno ztracený ráj.
Každému dítěti je vrozená tvořivost, každému třetímu dítěti schopnost hluboce naslouchat světu kolem. A přesto si své dary do dospělosti donese jen zlomek z nás. V touze zapadnout a v pnutí přežít odkládáme kousky sebe, zříkáme se jich a hasneme. Přežíváme.
Zabíjí škola představivost a tvořivost? Pink Floyd to viděli dost jasně. Ken Robinson to vysvětloval celý život, dlouze i krátce. Je na čase proměnit způsob, jak se učíme, co je možné. Tvorba vzniká ve stavech uvolnění. Nelze ji vytlačit.
A tak nás svět, který tlačí a žene, vzdaluje od toho, co skutečně potřebujeme. Od chvílí ticha a spočinutí, ve kterých dokážeme zaslechnout volání své duše. Šeptání, které nám říká, proč jsme tady.
Vrcholným tvořivým aktem nejsou umělecká díla ve výstavních síních. Jsou to naše životy. Každý, kdo má odvahu ráno vstát a tvarovat svůj život, to ještě nevzdal. Tvoří a zanechává stopu.
V životě jsou i chvíle, kdy skončí svět tak, jak jsme ho znali. Víme, že už nikdy nebude stejný. Z ohromné bolesti začneme postupně tvořit krásu. Kousek po kousku skládáme z rozbité mozaiky nové tvary. Utrpení přetváříme na životní lekce, které jsou k nezaplacení. Které jsou nedílnou součástí našich úspěchů. Tvoříme, tedy jsme.
PS: Pár životních příběhů jsme pro vás poskládaly. Můžete v nich během krátících se dní hledat naději.