Schoulíme se do sebe

Lenka kreslí, Ivana píše: Podzim připomíná pomíjivost. Chytáme poslední sluneční paprsky, barevné listí odnáší vítr a pod kůži nám postupně proniká zima. Přichází čas obrátit se dovnitř.

kreslí Lenka Blažejová

Oslavit vše, co se urodilo. Uctít památku těch, kdo tu byli a už nejsou. Dokončit shromažďování zásob na zimu. A pak přestat prchat a přijmout každoroční pozvání. Přivítat zkracující se dny. Zimu. Tmu. Opadané listí. Holé stromy. Slunce, které sotva hřeje a nespálí. Studené nohy a horké nápoje. Touhu po vlně a praskajícím krbu. Nechuť vydávat se ven.

Pnutí schoulit se dovnitř. Pobýt se sebou a v sobě. Dívat se na sebe a do sebe. Klást si bolavé otázky. Vyhodnocovat, co přišel čas opustit. Co už má odumřít. Snít o tom, co si do života přizvat a s kým to podniknout. Poctivě v rukou obracet semínka toho, co na jaře zasadit. Dlouze spát. Dočerpávat. Pobýt s milovanými. Smát se a dlouho do noci si vyprávět. Dávat si dárky hřejivé lidské přítomnosti.

Nepřestat věřit na návrat života a jara. Na bílé ráno po dlouhé noci. Zkracující se dny často prověří naši víru. Když se kolem čtvrté loučíme s posledními slunečními paprsky, pod nohama nám křupe blátivý sníh a zimní boty propouští vlhkost až do morku kostí, nebývá snadné věřit na první jarní rozpuk a návrat zeleně.

Přichází čas, který prověřuje: jak vážně to myslíme sami se sebou, jak dobře se postaráme právě o sebe. Přichází čas dovolit si. Dopřát si to, co nám zpravidla schází. Vychutnat si poslední hřejivé sluneční paprsky. Kochat se barvami přírody. Vařit si výživné pokrmy ve společnosti těch, které milujeme. Domluvit si dobrou společnost na dlouhé zimní večery a místo trhání peří třeba malovat na keramiku. Dopřát si každý den něco, co opravdu milujeme.

Nastavit si do rychlé volby telefonu ty, o kterých víme, že nás už jen zvuk jejich hlasu zahřeje. Naskládat na noční stolek knihy, jejichž čtení dávno odkládáme. Poctivě si dávkovat drobné radosti. Beze studu si vychutnávat maličkosti, které drží náš svět pohromadě. Díky kterým se právě z toho schoulení může stát požehnání a nedocenitelný dar.

Poděkujme jak děti za jablko
za vše co bývalo a znovu kdysi bude
za to že věrná po dni přichází noc
za zarputilé ráno

Poděkujme jak děti za jablko
za to že příští dávno je už za námi
že nás měl čas
jak rybář rybu v síti

Poděkujme jak děti za jablko
a bez výčitek bez pokorné pýchy
za radost která pomohla nám přebolet
za odebraný dar

Poděkujme jak děti za jablko

Jan Skácel, Poděkování