Říši divů objevujeme i díky knihám
Lenka kreslí, Ivana píše: Miluju knihy, protože na mě nemluví. Tak zní můj oblíbený bonmot vlastní výroby. Knihy oslovují imaginaci, umožňují nám žít jiné životy a naznačují meze možného.
V dobách našeho dětství byly knihy zpravidla první příležitostí, jak potkat a důvěrně poznat další cíti. Většina z nás si nejspíš vybaví tu svou knihu, která nás uvedla do říše divů. Pro mě to byl bezesporu Malý princ, kterého mi předčítala babička ještě před školou. Zatímco věta správně vidíme jen srdcem ve mně hluboce zakořenila, úlohu hada jsem docenila až v dospělosti.
Knihy se staly útočištěm především v bouřlivém období dospívání. Přinášely odpovědi na řadu otázek, které jsem se zdráhala položit vrstevníkům či dospělým. Každá kniha představovala novou příležitost ochutnat jiný lidský úděl, odlišnou krajinu dalekých zemí i kouzlo vzdálených časů.
Výpravy do knihoven a plné tašky knih se staly nedílnou součástí dní. Fascinovala mě možnost prožít si během pár hodin kus života, který není a mohl by být. Knihy se staly pozváním na dobrodružné výpravy, při kterých jsem mohla zůstat v teple domova. Se Společenstvem prstenu jsem se vydala zničit prsten, Pod dekou jsem se loučila s dětskou naivitou, se Sofiinou volbou jsem pronikala hluboko do lidské duše. Učila jsem se toulat po hvězdách. Stačila jen kniha…
Čtení příběhů nás rozvíjí, vyživuje tvořivost a procvičuje mozek. Pomáhá nám lépe porozumět tomu, co druzí prožívají a proč se chovají určitým způsobem. Umožňuje nám nahlédnout svět z širší perspektivy a vyrovnat se s těžkými zážitky.
Jaké jsou vaše oblíbené příběhy? Co v nich nacházíte? A jak často se k nim vracíte?
„Celý svůj život jsem si byl vědom existence jiných časů a míst. Uvědomoval jsem si, že ve mně přebývají další osoby, a věřte mi, mí budoucí čtenáři, u vás tomu nebylo jinak. Ohlédněte se nazpět a pocit uvědomění, o němž mluvím, se vám vybaví jako zkušenost z dětství. Tenkrát jste byli ještě nestálí a nezformovaní. Byli jste tvární; vaše duše se nacházela ve stavu neustálého proudění, vědomí a totožnost v procesu utváření – ano, utváření a zapomínání.
Spoustu jste toho zapomněli, milí čtenáři, a přesto vám při čtení těchto řádků na mysli matně vytanou rozmlžené průhledy do jiných časů a míst, kam nahlížely vaše dětské oči. Ty vidiny vám dnes připadají jako sny. Ale pokud by to skutečně byly sny, které se vám zdály v dětství, odkud se vzala jejich podstata? Naše sny jsou groteskně spředeny z věcí, které známe. Obsah našich nejhlubších snů se rovná obsahu našich zkušeností.
Jako malí jste snili o tom, že padáte ze závratných výšek, snili jste, že plachtíte vzduchem jako létavá stvoření, soužili vás hemžící se pavouci a plazivé, slizké mnohonožky, slyšeli jste jiné hlasy, vídali jiné tváře, které byly děsivě povědomé, a dívali jste se na východy a západy slunce, které, jak nyní při pohledu zpátky moc dobře víte, jsou jiné než ty, jež jste vídali dřív.“
Jack London: Tulák po hvězdách (první vydání je datováno 1915)