Mrznu, mrznu, včas rozmrznu

Lenka kreslí. Ivana píše: Zamrznutí, nedílný společník našich citlivých dní. Tolikrát mu spíláme, tolikrát jím opovrhujeme, a přitom nás celou dobu chrání, jak nejlépe umí.

kreslí Lenka Blažejová

„No a co se stalo pak?“
„Zase jsem zmrzla jako vždycky. Jsou lidi, co reagují hned, zatímco já prostě ztuhnu. A pak si to vyčítám. Zpětně mě napadne tolik věcí, které jsem v danou chvíli mohla říct a udělat. A v danou chvíli? Jen tupě čumím!“

náhodný rozhovor dvou citlivých duší

Odmala zažíváme situace, které nás zmrazí. Svět kolem se děje dál, jen my zkrátka stojíme. Dýcháme, ale do akce nás vlastní tělo nepustí. Zmrznutím nás chrání, jak nejlépe umí.

Jsou situace, kdy jsme rychlí, obratní a pohotoví. A jsou situace, kdy se zdá, že neděláme nic. Vytváříme si tak prostor. Reagovat v souladu se sebou. Neunáhlit se. Protože každé unáhlení si většinou vyčítáme ještě o kus víc než zmrznutí.

„Poraďte se se svým vnitřním hlasem. Kdykoli pocítíte strach, vnímejte ho jako výzvu jít dovnitř. Přestože chcete být ve hmotném světě a ve svém těle, vnější svět může být někdy příliš hlučný a překypovat strachem. To nás vyvádí z rovnováhy. Trávení času uvnitř nám umožňuje tento neklid napravit. Díky němu se znovu spojujeme s posláním a záměrem naší duše, s láskou, která nás na tento svět přivedla.“

Anita Moorjani: Sensitive is the New Strong: The Power of Empaths in an Increasingly Harsh World

Co udělat, až příště zmrznete? Poděkujte si. Nalaďte se na svůj vnitřní hlas a nechte se jím vést.